Texty

Autor neznámý

V dalekém tom kraji za mořem,
kde každý muž bývá rybářem,
[: on sílu moře zná, on ví, kdy vyplout má,
on písničku si zazpívá. :]

Ref:
Jsem jenom starý chudý rybář, a jedno přání mám,
[: aby mou bárku nepřevrátil moře ukrutný pán. :]

A když se moře rozbouří,
rozervané plachty rozvíří,
[: hrom a blesk bije do vln příboje
a námořník si píseň zapěje. :]

Ref:

Vlna za vlnou zmítá bárku mou
a příď lodi mizí pod vodou,
rybář den co den loví neznaven,
i s málem je rybář spokojen.

Ref:

Hudba: Zdeněk Svoboda, Text: Roman Luňák

Půjdeme dál, krok za krokem jarním ránem,
až do těch míst, kde vzpomínky řeknou, vždyť stárnem.

Půjdem až tam, kde z pod pražců tráva si zpívá,
a ten známej kout řekne nám, vždyť už se stmívá.

Ref:
Teď chvíli se zastav a dívej,
a možná uvidíš až na kraj dnů,
ve kterých byla jsi se mnou
a já zas splnil ti moc hezkejch snů.

Měla jsi pro mě svou krásu
a já zas pro tebe prostřený stůl,
zbyla mi vůně s tvých vlasů
a já zas zůstal sám, jak v plotě kůl.

Ve hvězdách číst budem jak v dlaních, co přijde dál
a nocí náš smích ozve se stejně, jak dřív se smál.

Za štěstím jít a o lásce snít, to bych si přál,
a zas do těch míst, kde řek bych ti: postůj, pak vejdi dál.

Ref:

Hudba i text: Vladimír Hermann

Takže zase jsem blázen,
že se nemůžu smát
chodci, který pad na zem
a sám nemůže vstát.
Dneska byla noc krátká,
láska mizí jak pára,
raděj zmizím i já,
neboj, zavřu si vrátka.

Je to podivný příběh,
který píšem my dva,
řekli o sto let dříve,
život neuvadá.
A tak začnem psát básně,
každý sám a po svém,
tak se zbavíme krásně
svýho okouzlení…

Hudba i text: Vladimír Hermann

Hvězda padá níž, padá na zem i sem,
přímo k nám, přímo k nám.
Modrý nádech má, co o ní se říká,
že je zlá, že je zlá.

Pomluvy se šíří, jak těžký mor,
v myšlenkách si zpívá zdaleka chór
jenom nám…

Modrý nádech má, co o ní se říká,
že je zlá, že je zlá.
Člověk usoudil podle barvy, co má,
ta je mdlá, ta je mdlá.

Pomluvy se šíří, jak těžký mor,
v myšlenkách si zpívá zdaleka chór
jenom nám…

Hudba a text: Roman Luňák

Teď sním o tom, kde a s kým jsem býval tolikrát,
noty na linkách se hádaj.
Já vím, že čas letí jako vítr, chce se rvát,
teď na někom mi záleží.

Snad mám, právo na to říct: teď díky právě vám,
tak díky díky díky,
jako dřív na pár slov si zajdem s partou známých sem k nám.

Ref:
Tak zdvihnem všichni sklenku,
z kruhu rukou utvoříme
zázračný světadíl jen náš.
A na zdařbůh si vyjdem světem,
jak opuštěnou ulicí,
a věřte mi, pak bude fajn i vám.

Proč sám sobě namlouvám, že přátelství jsou pryč,
je to zdání, které bolí.
Čas jde dál, jsou tu lidé, plný měšec radostí,
i teď na někom mi záleží.

Ref:

Hudba a text: Roman Luňák

Snad nám zítra pomohou
křídla ptáků s jarní oblohou
pozametat zbylý zimní sníh.

Vítr vdechne vůni do strání,
tání řeky pohání,
na lukách je slyšet dětskej smích.

S pavučinou si pohrává,
krásná jarní nálada,
máj podává šaty svatební.

Plnou náruč květů jív,
den si s ránem trochu zív,
vzpomínky se hlavou prohání.

Ref:
Tak se mi vdává má víla Daniela,
od první třídy jsem ji znal, Daniela,
a v šatech je teď celá bílá,
čas běží dál.

Jako tenkrát zpívám si dnes rád,
že začínaly lípy hřát,
ty oblékla sis šaty jako sníh.

Dlouhý závoj svatební,
drobné krůčky víly chodbou zní,
venku čeká kočár s koňským spřežením.

Já neměl sílu přijít dřív,
a tak smířen s tím, že odjíždíš,
odešel jsem cestou jedinou.

Chodil hlínou oranic,
hrál si s dětmi bez čepic,
dál se toulal prázdnou krajinou.

Ref: