Texty

Tomu snad neuvěříš,
že mi ke štěstí stačí pár tonů,
tomu snad neuvěříš,
že jsem šťasten, když se ozve i tvůj smích.
Už ten pocit, že tu někoho mám,
nejsem z těch, kterým štěstí se klaní,
věčně putuje a kdo z nás ví kam…

Tomu snad neuvěříš,
že se kolem nás zázraky dějí,
tomu snad neuvěříš,
kdo je sám, tomu špatně se táhne.
A pak opak: ve dvou táhne se líp,
to je tak, že i život nás zklame,
krásný zázrak nám to nevadí…

Tomu snad neuvěříš,
že mi ke štěstí stačí jen málo,
tomu snad neuvěříš,
stačí tóny a stačí mi úsměv.
Stačí radost cizí i radost tvá,
je to víc, než když peníze dávaj,
kdo chce zůstat s tebou, tak to se dá…

Tomu snad neuvěříš…

Jen chvíli mlč a příběhům nech volný spád,
a neříkej mi tisíckrát,
že hlava má je sbírka marných iluzí,
můj smích že mění denní řád.

Já …???…. se vždy příliš vážným zásadám,
a hledám stéblo, nechci lhát,
pojď zkusíme být blázny, co je nemrzí,
že žít je také písně znát.

Ne, nemysli, že důstojnost tvou ohrozí,
pár věci trochu ztřeštěných,
na konci cesty budem vážný, co já vím,
však na úvod si zkusme smích.

(…???… – kousek textu ztracený v paměti a čase 🙂 )

Na předměstí malý chlapec stál,
hlavu plnou přání na to právo má,
udiveným chodcům štěstí přál,
na předměstí život plynul dál.

Koncem dešťů přišel karneval,
chlapec místo smíchu pláčem uvítal nás,
na předměstí malý chlapec vstal,
proti válce po zdi maloval.

Ref:
Nechci aby bratr slunce po obloze šel,
nechci aby na obloze plál.
V mrtvém světle mění lehce život na popel,
nechci aby bratr slunce vstal.

Stránky novin černě popsaný,
pro člověka nebezpečným člověk se stal,
malý chlapec křičí ze spaní,
na předměstí po zdi maloval.

Ref:

Hudba i text: Vladimír Hermann

V časech vánočních kouzlo působí,
krásný den, kdy se nechce jít spát.
V časech vánočních, to se nesluší zůstat sám.
Každý rád se má, každý usmívá se,
odkud přichází radost má?
Proč se smějem dnes a proč zítra ne,
proč čas na lásku není celý rok mezi námi.

Ať je stálý čas vánoční,
čas vánoční.

V časech vánočních dveře otvírám,
vchází štěstí, láska a klid.
V časech vánočních to se nesluší zůstat sám.
Každý rád se má, každý usmívá se,
stisky rukou a přání vše nej.
Proč se smějem dnes a proč zítra ne,
proč čas na lásku není celý rok mezi námi.

Ať je stálý čas vánoční,
čas vánoční.

Hudba: Peter Gabriel, Text: Vladimír Hermann

Ještě si kousek dám – teď spěchat není kam – být s tebou a stejně
sám.

Jak říkáš
Ještě si kousek dám – mluvím,ale trpím sám – pod hlavou ruku mám.

Báječný svět vidím – když se nedívám
Báječný svět lidí
Báječně se stydím – když tě nelíbám
Jsem tvůj i svůj…

Ref:    Kam tak náhle všichni jdou – proč v
očích skrýváš pláč
Vždyť štěstí není nic – kam jdou ho
nenajdou
Proč s tebou chci být – sám – jsem sám,
chci návrat tvůj
Proč věčně hledají – když není vůbec NIC.

Ještě si kousek dám – vážně si přísahám, že návrat domů zvládám.

Jistě.
Ještě si nadávám – jak žiju? jak se mám? – svý sliby zašeptám

Báječný svět vidím…..

Hudba i text: Vladimír Hermann

Víš, to se někdy stává,
že sníš a všude kolem vyhrává
těch tisíce tónů,
to je na zabití,
to je tutově kýč.

Má a nebo nemá ráda,
svůj tip ti kopretina vnucuje
a hudba burcuje
a hudba duní
a pere až do očí.

To se asi někde nablízku zastavil čas
a pere do nás a pere do nás,
to se asi někde nablízku protrhla hráz,
teď jistě přijdou, přijdou všichni k nám.

Víš, to se někdy stává,
že sníš a vysníš si i nemožné,
a co je nejhorší,
že se ten zázrak stane
a ty pak nevíš, co s ním.

Víš, já měl jsem kamaráda,
co snil a žilo se mu nějak líp,
na dluhy zapomněl,
kravatu nenosil
a vnímal ty tóny.

To se asi někde nablízku zastavil čas
a pere do nás a pere do nás,
to se asi někde nablízku protrhla hráz,
teď jistě přijdou, přijdou všichni k nám.

Víš, to se někdy stává,
že sníš a všude kolem vyhrává
těch tisíce tónů,
to je na zabití,
to je tutově kýč…

Hudba: Petr Janda, Text: Zdeněk Borovec

Ty jsi byla stále šťastné údolí
tobě pořád zářil v očích smích
já věděl že mé rány přebolí
jak jen se dotknu dlaní tvých

Když tě viděl táta řek´ mi vzápětí:
ta se umí vážně hezky smát
ten úsměv vypůjčený od dětí
mě vítal v týdnu sedmkrát

Když jsem tě neviděl pak dlouhou řadu dní
žil jsem jak trosečník ,nic víc
pak přišel lístek,pozdrav poštou polední
a já už nemoh dál
větrem jsem se stal
jenž ti letí říct:

Ty jsi moje stále šťastné údolí
do něhož se z dálek vracím rád
tvůj úsměv léčí mě i chlácholí
v něm vidím důvod proč se smát

Teď máš už vrásek pár a ztrácíš dětskou tvář
o kalných vodách víš už víc
však přesto schováváš si úsměv pod polštář
a ten jak sladkou číš
dál mi nabízíš

Teď máš už vrásek pár a táta není živ
kdo za něj ocení tvou líc?
vždyť ty jak léta jdou,jsi stejná jako dřív
i já jsem stejně mlád
větrem chci se stát
jenž ti letí říct :

Vedle tebe skálu v písek rozdrolím
zapomenu trápit se i bát
jen zůstaň stále šťastným údolím
kam já se z dálek vracím rád

Hudba i text: Vladimír Hermann

Víc, než láska a cit, se štěstí hledá,
a zapomíná se, že štěstí je déšť a slunce a vítr,
tak ruku mi dej…

Víc, než láska cit, se prachy hledaj,
a zapomíná se, že za celej měch štěstí nekoupíš,
tak ruku mi dej…

Položíme dlaně na zelenej mech,
a jen tak vleže pozorovat motýly,
a mravenci ať třebas puknou vzteky,
tady jsme šťastný a volný,
tady jsme šťastný a volný…

Víc, než láska a cit, se konexe scháněj,
a zapomíná se, že nevšední den nám dá nevšední krásu,
tak ruku mi dej…

Víc, než můžem si přát, je láska a cit,
a tu nekoupíš, a tu neprodáš, ten největší dar,
tak ruku mi dej, tak ruku mi dej…

Položíme dlaně na zelenej mech,
a jen tak vleže pozorovat motýly,
a mravenci ať třebas puknou vzteky,
tady jsme šťastný a volný,
tady jsme šťastný a volný…

Hudba i text: Vladimír Hermann

Ještě je malá, chodí nechodí,
a když se nedíváš, něco zahodí,
možná, že nevnímá vůbec, že tu jsem.

A když se probudí, dá se do pláče,
to abys vstal a dal se do práce,
je třeba pohladit tu dětskou tvář.

A tak jde den plný starostí a otázek jen,
a já se začínám bát, až přijde ten den,
kdy mi uletíš a někdy si vzpomeneš snad,
jak tě měl tvůj táta rád,
jak tě měl tvůj táta rád.

Ještě je malá, říkám kolikrát,
a svět se zatočí, když si jdeme hrát,
a čas ten utíká kolem nás.

Když večer usíná, ruku pod polštář,
koukám se na ní, tichý samotář,
a tiše přemýšlím, co bude pak.

A tak jde den plný starostí a otázek jen,
a já se začínám bát, až přijde ten den,
kdy mi uletíš a někdy si vzpomeneš snad,
jak tě měl tvůj táta rád,
jak tě měl tvůj táta rád.

Hudba: Vladimír Hermann, Text: Hana Roháčová

Zastřelili lásku na útěku z ráje,
zastřelili lásku, tahle doba zlá je,
zastřelili lásku, kříčí kdosi hloupí,
asi zkoušel léta, jak a zač ji koupí.

Zaklínal se stokrát, kdekdo jejím jménem,
stokrát pohřbili ji v hrobu bezejmenném.

Ref:
Vždyť láska z ráje neutíká,
její ráj je v nás,
hlupák je kdo o ní říká,
že bez ní je nám snáz.

Láska je tu s námi, slyšíš ji jak zpívá,
když je měsíc v půli a tmy neubývá,
tichá kráčí trávou, omládne a zkrásní,
když k nám mluví z řádků, sto let starých básní.

Padajícím hvězdám píská nahou kůží,
bosá tančí v trní pokosených růží.

Ref:

Zaklínal se stokrát, kdekdo jejím jménem,
stokrát pohřbili ji v hrobu bezejmenném.
Křičí kdosi hloupý, tahle doba zlá je,
a my odcházíme na setkání s rájem.

Ref: