Hudba i text: Vladimír Hermann
Víš, to se někdy stává,
že sníš a všude kolem vyhrává
těch tisíce tónů,
to je na zabití,
to je tutově kýč.
Má a nebo nemá ráda,
svůj tip ti kopretina vnucuje
a hudba burcuje
a hudba duní
a pere až do očí.
To se asi někde nablízku zastavil čas
a pere do nás a pere do nás,
to se asi někde nablízku protrhla hráz,
teď jistě přijdou, přijdou všichni k nám.
Víš, to se někdy stává,
že sníš a vysníš si i nemožné,
a co je nejhorší,
že se ten zázrak stane
a ty pak nevíš, co s ním.
Víš, já měl jsem kamaráda,
co snil a žilo se mu nějak líp,
na dluhy zapomněl,
kravatu nenosil
a vnímal ty tóny.
To se asi někde nablízku zastavil čas
a pere do nás a pere do nás,
to se asi někde nablízku protrhla hráz,
teď jistě přijdou, přijdou všichni k nám.
Víš, to se někdy stává,
že sníš a všude kolem vyhrává
těch tisíce tónů,
to je na zabití,
to je tutově kýč…
