Texty

Hudba: Roman Luňák, text: Hana Roháčová

Kolena jsme tenkrát měli odřený
a pevnou víru, že nás nic na světě nezmění,
a život lákal, jak tobogán.

Lehce dávali jsme sliby na věky,
a žádnej plán se nezdál být pro nás dost veliký,
až z toho svírá, když vzpomínám.

Ref:
Vítr měl víc než tisíc vůní, když nám hrál do spání,
a ráno, hřálo nás slibem nových písní a nových setkání.

Říkali nám tenkrát, že jsme zkažení,
a že nám život naše líné kůže vyčiní,
a vybrousí nás k svýmu obrazu.

Možná se to stalo tak, jak říkali,
nevím jen, jestli jsme tím vůbec něco získali,
zda máme více a jsme bez kazů.

Ref:

Nezbýval čas, ptát se dvakrát, co se nesmí,
nejsladší chuť v sáčku zakázaných třešní,
když nemůžu spát, tak dál se musím ptát,
zda nechtěli jsme tenkrát přece něco víc.
Vítr když láme se v křídlech okenic,
tak zvu ho dál a hledám tu vůni a on mi už nemá co říct.

Ref: 2x

Hudba i text: Vladimír Hermann

Mám prý strach synchronizovat lásku a čas,
mám prý strach sesynchronizovat svět,
svý lásky svět.

Nechodím sám a nešetřím slovy,
láska a čas je bez štěstí,
lásku a čas proklestí,
sesynchronizovat svět, svý lásky svět.

Nesnídám sám a nevěřím ódě,
láska a čas je válka dvou,
láska zve čas zas na souboj,
sesynchronizovat děj, svý lásky děj.

Sesynchronizovat děj,
je láska čaroděj,
že má čas v rukou
a čas, to jsem teď já.

A pak že:
mám prý strach synchronizovat lásku a čas,
mám prý strach sesynchronizovat svět,
svý lásky svět.

Hudba i text: Vladimír Hermann

Pojďme si chvíli hrát spolu na štěstí,
každý z nás jistě ví, jak vypadá,
má mnoho tváří a jak přijde, odchází,
chceš-li si chvíli hrát, pojď, teď je čas.

Pojďme si chvíli hrát spolu na lásku,
každý z nás jistě ví, jak vypadá,
má mnoho tváří a jak přijde, odchází,
chceš-li si chvíli hrát, pojď, teď je v nás.

Takže půjdem spolu cestou
do míst, kde jsem žil,
od nichž na rozdíl nejsem sám.
Takže půjdem spolu cestou,
kdo se narodí, kdo nás objeví,
není sám.

Pojďme si chvíli hrát spolu na válku,
každý z nás asi ví, jak vypadá,
má jednu tvář a jak přijde, odcházím!
Chcete si na ni hrát?

Raděj půjdem spolu cestou
do míst, kde jsem žil,
od nichž na rozdíl nejsem sám.
Takže půjdem spolu cestou,
kdo se narodí, kdo nás objeví,
není sám.

Hudba a text: Zdeněk Svoboda, Roman Luňák, Text: Emil Cína

Známí přátelé odchází,
a já co prohrál sedím tu teď sám.
Karet pár a stůl nezmění
můj osud srdcí králů velkých her.

Divnou hru dnes hrál soupeř můj,
řek život v sázce je a karty dál.
Životem je mým listů pár,
denně ruka má je hladí, když jsem sám.

Ref:
Spodek a sedma pak srdcový král,
napětí do hry se najednou vkrádá,
kdo neumí, nepozná, kdo umí ví,
že tahle hra řád svůj má.

S ránem se vracím domů sám,
pustý dům mě vítá dveře dokořán,
se vším smířený usínám,
snad sen mi štěstí ve hře přivolá.

Známí přátelé odchází,
a já co prohrál sedím tu teď sám.
Karet pár a stůl nezmění
můj osud srdcí králů velkých her.

Ref:

Hudba: Zdeněk Svoboda, Text: Vladimír Hermann

Nech se houpat vlnou vlastních příběhů,
jako tulák svými světy bez břehů.
Postavíme ze snů chrám pro mámu přírodu,
tam smějí jen ti, co chtějí s mámou si chvíli povídat.

Otoč klíčem od snů a zavři dveře svý,
vidíš, že i tulák v trávě dávno spí.
Dříve, než-li usnem, spolu navštívíme chrám,
tam smějí jen ti, co chtějí s mámou si chvíli povídat.

Hudba a text: Roman Luňák

Mám boty toulavý, pánem mým je každý den,
já vím, že ten kdo mi dává sílu mít rád je každý ráno.
S ním já se probouzím,
zívnu a pak říkám vítej mezi nás,
vždyť každý den začíná ránem, začíná ránem.

Ref:
Po ránu vstát, k večeru spát,
do pohádek jenom očkem nakouknout,
pak přání si přát, něco nechat si zdát,
za svítání všechno kolem rozesmát.

Den, když se unaví,
s tichou písní odchází, jde spát,
aby ráno opět novou vůní opil nás, rozesmál,
starosti z nás deštěm splách,
sluncem hřál, větrem učesal, mlhou zakryl špatnou tvář.

Ref:

Přichází k nám po špičkách ráno,
s ním úsměv a radost
a záhy i starost,
co den zase přinese nám…

Přichází k nám po špičkách ráno…

Hudba a text: Roman Luňák

Kolem mě vítr píská a lesy se mi zblízka smějou,
co prý jsem zač, co tu dělám, takhle navečer sám.

Země se houpá a mě se stýská,
a všechno kolem píská smutnou písničku, jak pohádku,
a nebo jen sen se mi zdál.

Ref:
Já nepůjdu spát, vždyť už svítá,
je to krásný ráno.
Já nechám si zdát o svém štěstí,
které je mi přáno,
když každým ránem chladnou rosou
chodím mechem nohou bosou,
hm, to mám rád.

Když se od nás štěstí odvrací, když se dlaně minou,
hledáme ho někde v oblacích.
Věříme ve štěstí čtyřlístků a ve vodu živou…

Ref:

Hudba: Zdeněk Svoboda, Text: Vladimír Hermann

Chodí ulicí a zpívá,
zpívá o hvězdách,
když zpívá o hvězdách.
S kytarou jde spát a snívá,
snívá o hvězdách,
když snívá o hvězdách.

Lidé jemu říkají:
„Teď musíš o dům dál.“
Lidí, co nic neznají,
těch prý se hrozně bál,
tedy těch lidí on se bál.

S ránem vstává sám, tak sám,
čaj z not posnídá
a tvrdý chléb, co má.
Pak projde ulicí, kde spává,
lůzám naslouchá,
když lůzám naslouchá.

Lidé jemu říkají:
„Teď musíš o dům dál.“
Lidí, co nic neznají,
těch prý se hrozně bál,
tedy těch lidí on se bál.

Hudba: Zdeněk Svoboda, Text: Vladimír Hermann

V zámku a podzámčí vládl náš král,
já byl jsem kašpar, aby náš král se smál,
s rolničkou za uchem a loutnou jsem hrál,
králi a pocestným, co odešli v dál.

Hej kašpar rozvesel nás!

Z knížek a obrázků já na vás se smál,
dětem se vypráví, kdo to byl král,
ač králové odchází, tak žijem dál,
s dekou a kytarou se na cestu dal.

Hej kašpar rozvesel nás!

V zámku a podzámčí se jen koček pár
prochází v komnatách a svět letí dál,
já s loutnou prastarou a uzlíčkem na zádech
stal jsem se pocestným a hraji dál.

Hudba: Phil Collins, Text: Vladimír Hermann

Když noc vystřídá ráno,
po špičkách se vkrádá
a ze střípků se skládá
sen, co se nám zdál.
To prázdným oknem zíráš,
co objeví se v dáli,
už tenkrát jste se báli
odejít.
Ten sen, co se nám zdál,
se někde v hlavě ztrácí
a nemá žádný řád.

Když noc vystřídá ráno,
kdo z nás si může říct,
že ví, co přijde s ním,
že není poslední.
A všichni, co tu stáli,
se neobrátí zády,
řeknou, že se báli
odejít.
A přítel, co tu byl,
se někde v dálce ztrácí,
jen ve vzpomínkách zbyl.

Když noc vystřídá ráno,
to musíme se bránit,
ten sen se jenom zdál
a nemá cenu lhát.
Vždyť svět se točí stále,
tak všechno se nám vrátí,
my zaplatíme málem,
víc než král.
Ten sen, co se nám zdál,
se někde v hlavě ztrácí
a nemá žádný řád.

Když noc vystřídá ráno,
po špičkách se vkrádá
a ze střípků se skládá
sen, co se nám zdál.
Vždyť svět se točí stále,
tak všechno se nám vrátí,
my zaplatíme málem,
víc než král .
Ten sen, co se nám zdál,
se někde v hlavě ztrácí
a nemá žádný řád.

Ten sen už nemá žádný řád…