Archiv autora: Lipo

Hudba a text: Roman Luňák

Mám boty toulavý, pánem mým je každý den,
já vím, že ten kdo mi dává sílu mít rád je každý ráno.
S ním já se probouzím,
zívnu a pak říkám vítej mezi nás,
vždyť každý den začíná ránem, začíná ránem.

Ref:
Po ránu vstát, k večeru spát,
do pohádek jenom očkem nakouknout,
pak přání si přát, něco nechat si zdát,
za svítání všechno kolem rozesmát.

Den, když se unaví,
s tichou písní odchází, jde spát,
aby ráno opět novou vůní opil nás, rozesmál,
starosti z nás deštěm splách,
sluncem hřál, větrem učesal, mlhou zakryl špatnou tvář.

Ref:

Přichází k nám po špičkách ráno,
s ním úsměv a radost
a záhy i starost,
co den zase přinese nám…

Přichází k nám po špičkách ráno…

Hudba a text: Roman Luňák

Kolem mě vítr píská a lesy se mi zblízka smějou,
co prý jsem zač, co tu dělám, takhle navečer sám.

Země se houpá a mě se stýská,
a všechno kolem píská smutnou písničku, jak pohádku,
a nebo jen sen se mi zdál.

Ref:
Já nepůjdu spát, vždyť už svítá,
je to krásný ráno.
Já nechám si zdát o svém štěstí,
které je mi přáno,
když každým ránem chladnou rosou
chodím mechem nohou bosou,
hm, to mám rád.

Když se od nás štěstí odvrací, když se dlaně minou,
hledáme ho někde v oblacích.
Věříme ve štěstí čtyřlístků a ve vodu živou…

Ref:

Hudba: Zdeněk Svoboda, Text: Vladimír Hermann

Chodí ulicí a zpívá,
zpívá o hvězdách,
když zpívá o hvězdách.
S kytarou jde spát a snívá,
snívá o hvězdách,
když snívá o hvězdách.

Lidé jemu říkají:
„Teď musíš o dům dál.“
Lidí, co nic neznají,
těch prý se hrozně bál,
tedy těch lidí on se bál.

S ránem vstává sám, tak sám,
čaj z not posnídá
a tvrdý chléb, co má.
Pak projde ulicí, kde spává,
lůzám naslouchá,
když lůzám naslouchá.

Lidé jemu říkají:
„Teď musíš o dům dál.“
Lidí, co nic neznají,
těch prý se hrozně bál,
tedy těch lidí on se bál.

Hudba: Zdeněk Svoboda, Text: Vladimír Hermann

V zámku a podzámčí vládl náš král,
já byl jsem kašpar, aby náš král se smál,
s rolničkou za uchem a loutnou jsem hrál,
králi a pocestným, co odešli v dál.

Hej kašpar rozvesel nás!

Z knížek a obrázků já na vás se smál,
dětem se vypráví, kdo to byl král,
ač králové odchází, tak žijem dál,
s dekou a kytarou se na cestu dal.

Hej kašpar rozvesel nás!

V zámku a podzámčí se jen koček pár
prochází v komnatách a svět letí dál,
já s loutnou prastarou a uzlíčkem na zádech
stal jsem se pocestným a hraji dál.

Hudba: Phil Collins, Text: Vladimír Hermann

Když noc vystřídá ráno,
po špičkách se vkrádá
a ze střípků se skládá
sen, co se nám zdál.
To prázdným oknem zíráš,
co objeví se v dáli,
už tenkrát jste se báli
odejít.
Ten sen, co se nám zdál,
se někde v hlavě ztrácí
a nemá žádný řád.

Když noc vystřídá ráno,
kdo z nás si může říct,
že ví, co přijde s ním,
že není poslední.
A všichni, co tu stáli,
se neobrátí zády,
řeknou, že se báli
odejít.
A přítel, co tu byl,
se někde v dálce ztrácí,
jen ve vzpomínkách zbyl.

Když noc vystřídá ráno,
to musíme se bránit,
ten sen se jenom zdál
a nemá cenu lhát.
Vždyť svět se točí stále,
tak všechno se nám vrátí,
my zaplatíme málem,
víc než král.
Ten sen, co se nám zdál,
se někde v hlavě ztrácí
a nemá žádný řád.

Když noc vystřídá ráno,
po špičkách se vkrádá
a ze střípků se skládá
sen, co se nám zdál.
Vždyť svět se točí stále,
tak všechno se nám vrátí,
my zaplatíme málem,
víc než král .
Ten sen, co se nám zdál,
se někde v hlavě ztrácí
a nemá žádný řád.

Ten sen už nemá žádný řád…

Autor neznámý

V dalekém tom kraji za mořem,
kde každý muž bývá rybářem,
[: on sílu moře zná, on ví, kdy vyplout má,
on písničku si zazpívá. :]

Ref:
Jsem jenom starý chudý rybář, a jedno přání mám,
[: aby mou bárku nepřevrátil moře ukrutný pán. :]

A když se moře rozbouří,
rozervané plachty rozvíří,
[: hrom a blesk bije do vln příboje
a námořník si píseň zapěje. :]

Ref:

Vlna za vlnou zmítá bárku mou
a příď lodi mizí pod vodou,
rybář den co den loví neznaven,
i s málem je rybář spokojen.

Ref:

Hudba: Zdeněk Svoboda, Text: Roman Luňák

Půjdeme dál, krok za krokem jarním ránem,
až do těch míst, kde vzpomínky řeknou, vždyť stárnem.

Půjdem až tam, kde z pod pražců tráva si zpívá,
a ten známej kout řekne nám, vždyť už se stmívá.

Ref:
Teď chvíli se zastav a dívej,
a možná uvidíš až na kraj dnů,
ve kterých byla jsi se mnou
a já zas splnil ti moc hezkejch snů.

Měla jsi pro mě svou krásu
a já zas pro tebe prostřený stůl,
zbyla mi vůně s tvých vlasů
a já zas zůstal sám, jak v plotě kůl.

Ve hvězdách číst budem jak v dlaních, co přijde dál
a nocí náš smích ozve se stejně, jak dřív se smál.

Za štěstím jít a o lásce snít, to bych si přál,
a zas do těch míst, kde řek bych ti: postůj, pak vejdi dál.

Ref:

Hudba i text: Vladimír Hermann

Takže zase jsem blázen,
že se nemůžu smát
chodci, který pad na zem
a sám nemůže vstát.
Dneska byla noc krátká,
láska mizí jak pára,
raděj zmizím i já,
neboj, zavřu si vrátka.

Je to podivný příběh,
který píšem my dva,
řekli o sto let dříve,
život neuvadá.
A tak začnem psát básně,
každý sám a po svém,
tak se zbavíme krásně
svýho okouzlení…

Hudba i text: Vladimír Hermann

Hvězda padá níž, padá na zem i sem,
přímo k nám, přímo k nám.
Modrý nádech má, co o ní se říká,
že je zlá, že je zlá.

Pomluvy se šíří, jak těžký mor,
v myšlenkách si zpívá zdaleka chór
jenom nám…

Modrý nádech má, co o ní se říká,
že je zlá, že je zlá.
Člověk usoudil podle barvy, co má,
ta je mdlá, ta je mdlá.

Pomluvy se šíří, jak těžký mor,
v myšlenkách si zpívá zdaleka chór
jenom nám…

Hudba a text: Roman Luňák

Teď sním o tom, kde a s kým jsem býval tolikrát,
noty na linkách se hádaj.
Já vím, že čas letí jako vítr, chce se rvát,
teď na někom mi záleží.

Snad mám, právo na to říct: teď díky právě vám,
tak díky díky díky,
jako dřív na pár slov si zajdem s partou známých sem k nám.

Ref:
Tak zdvihnem všichni sklenku,
z kruhu rukou utvoříme
zázračný světadíl jen náš.
A na zdařbůh si vyjdem světem,
jak opuštěnou ulicí,
a věřte mi, pak bude fajn i vám.

Proč sám sobě namlouvám, že přátelství jsou pryč,
je to zdání, které bolí.
Čas jde dál, jsou tu lidé, plný měšec radostí,
i teď na někom mi záleží.

Ref: