Archiv autora: Lipo

Hudba i text: Vladimír Hermann

Víš, to se někdy stává,
že sníš a všude kolem vyhrává
těch tisíce tónů,
to je na zabití,
to je tutově kýč.

Má a nebo nemá ráda,
svůj tip ti kopretina vnucuje
a hudba burcuje
a hudba duní
a pere až do očí.

To se asi někde nablízku zastavil čas
a pere do nás a pere do nás,
to se asi někde nablízku protrhla hráz,
teď jistě přijdou, přijdou všichni k nám.

Víš, to se někdy stává,
že sníš a vysníš si i nemožné,
a co je nejhorší,
že se ten zázrak stane
a ty pak nevíš, co s ním.

Víš, já měl jsem kamaráda,
co snil a žilo se mu nějak líp,
na dluhy zapomněl,
kravatu nenosil
a vnímal ty tóny.

To se asi někde nablízku zastavil čas
a pere do nás a pere do nás,
to se asi někde nablízku protrhla hráz,
teď jistě přijdou, přijdou všichni k nám.

Víš, to se někdy stává,
že sníš a všude kolem vyhrává
těch tisíce tónů,
to je na zabití,
to je tutově kýč…

Hudba: Petr Janda, Text: Zdeněk Borovec

Ty jsi byla stále šťastné údolí
tobě pořád zářil v očích smích
já věděl že mé rány přebolí
jak jen se dotknu dlaní tvých

Když tě viděl táta řek´ mi vzápětí:
ta se umí vážně hezky smát
ten úsměv vypůjčený od dětí
mě vítal v týdnu sedmkrát

Když jsem tě neviděl pak dlouhou řadu dní
žil jsem jak trosečník ,nic víc
pak přišel lístek,pozdrav poštou polední
a já už nemoh dál
větrem jsem se stal
jenž ti letí říct:

Ty jsi moje stále šťastné údolí
do něhož se z dálek vracím rád
tvůj úsměv léčí mě i chlácholí
v něm vidím důvod proč se smát

Teď máš už vrásek pár a ztrácíš dětskou tvář
o kalných vodách víš už víc
však přesto schováváš si úsměv pod polštář
a ten jak sladkou číš
dál mi nabízíš

Teď máš už vrásek pár a táta není živ
kdo za něj ocení tvou líc?
vždyť ty jak léta jdou,jsi stejná jako dřív
i já jsem stejně mlád
větrem chci se stát
jenž ti letí říct :

Vedle tebe skálu v písek rozdrolím
zapomenu trápit se i bát
jen zůstaň stále šťastným údolím
kam já se z dálek vracím rád

Hudba i text: Vladimír Hermann

Víc, než láska a cit, se štěstí hledá,
a zapomíná se, že štěstí je déšť a slunce a vítr,
tak ruku mi dej…

Víc, než láska cit, se prachy hledaj,
a zapomíná se, že za celej měch štěstí nekoupíš,
tak ruku mi dej…

Položíme dlaně na zelenej mech,
a jen tak vleže pozorovat motýly,
a mravenci ať třebas puknou vzteky,
tady jsme šťastný a volný,
tady jsme šťastný a volný…

Víc, než láska a cit, se konexe scháněj,
a zapomíná se, že nevšední den nám dá nevšední krásu,
tak ruku mi dej…

Víc, než můžem si přát, je láska a cit,
a tu nekoupíš, a tu neprodáš, ten největší dar,
tak ruku mi dej, tak ruku mi dej…

Položíme dlaně na zelenej mech,
a jen tak vleže pozorovat motýly,
a mravenci ať třebas puknou vzteky,
tady jsme šťastný a volný,
tady jsme šťastný a volný…

Hudba i text: Vladimír Hermann

Ještě je malá, chodí nechodí,
a když se nedíváš, něco zahodí,
možná, že nevnímá vůbec, že tu jsem.

A když se probudí, dá se do pláče,
to abys vstal a dal se do práce,
je třeba pohladit tu dětskou tvář.

A tak jde den plný starostí a otázek jen,
a já se začínám bát, až přijde ten den,
kdy mi uletíš a někdy si vzpomeneš snad,
jak tě měl tvůj táta rád,
jak tě měl tvůj táta rád.

Ještě je malá, říkám kolikrát,
a svět se zatočí, když si jdeme hrát,
a čas ten utíká kolem nás.

Když večer usíná, ruku pod polštář,
koukám se na ní, tichý samotář,
a tiše přemýšlím, co bude pak.

A tak jde den plný starostí a otázek jen,
a já se začínám bát, až přijde ten den,
kdy mi uletíš a někdy si vzpomeneš snad,
jak tě měl tvůj táta rád,
jak tě měl tvůj táta rád.

Hudba: Vladimír Hermann, Text: Hana Roháčová

Zastřelili lásku na útěku z ráje,
zastřelili lásku, tahle doba zlá je,
zastřelili lásku, kříčí kdosi hloupí,
asi zkoušel léta, jak a zač ji koupí.

Zaklínal se stokrát, kdekdo jejím jménem,
stokrát pohřbili ji v hrobu bezejmenném.

Ref:
Vždyť láska z ráje neutíká,
její ráj je v nás,
hlupák je kdo o ní říká,
že bez ní je nám snáz.

Láska je tu s námi, slyšíš ji jak zpívá,
když je měsíc v půli a tmy neubývá,
tichá kráčí trávou, omládne a zkrásní,
když k nám mluví z řádků, sto let starých básní.

Padajícím hvězdám píská nahou kůží,
bosá tančí v trní pokosených růží.

Ref:

Zaklínal se stokrát, kdekdo jejím jménem,
stokrát pohřbili ji v hrobu bezejmenném.
Křičí kdosi hloupý, tahle doba zlá je,
a my odcházíme na setkání s rájem.

Ref:

Hudba: Roman Luňák, text: Hana Roháčová

Kolena jsme tenkrát měli odřený
a pevnou víru, že nás nic na světě nezmění,
a život lákal, jak tobogán.

Lehce dávali jsme sliby na věky,
a žádnej plán se nezdál být pro nás dost veliký,
až z toho svírá, když vzpomínám.

Ref:
Vítr měl víc než tisíc vůní, když nám hrál do spání,
a ráno, hřálo nás slibem nových písní a nových setkání.

Říkali nám tenkrát, že jsme zkažení,
a že nám život naše líné kůže vyčiní,
a vybrousí nás k svýmu obrazu.

Možná se to stalo tak, jak říkali,
nevím jen, jestli jsme tím vůbec něco získali,
zda máme více a jsme bez kazů.

Ref:

Nezbýval čas, ptát se dvakrát, co se nesmí,
nejsladší chuť v sáčku zakázaných třešní,
když nemůžu spát, tak dál se musím ptát,
zda nechtěli jsme tenkrát přece něco víc.
Vítr když láme se v křídlech okenic,
tak zvu ho dál a hledám tu vůni a on mi už nemá co říct.

Ref: 2x

Hudba i text: Vladimír Hermann

Mám prý strach synchronizovat lásku a čas,
mám prý strach sesynchronizovat svět,
svý lásky svět.

Nechodím sám a nešetřím slovy,
láska a čas je bez štěstí,
lásku a čas proklestí,
sesynchronizovat svět, svý lásky svět.

Nesnídám sám a nevěřím ódě,
láska a čas je válka dvou,
láska zve čas zas na souboj,
sesynchronizovat děj, svý lásky děj.

Sesynchronizovat děj,
je láska čaroděj,
že má čas v rukou
a čas, to jsem teď já.

A pak že:
mám prý strach synchronizovat lásku a čas,
mám prý strach sesynchronizovat svět,
svý lásky svět.

Hudba i text: Vladimír Hermann

Pojďme si chvíli hrát spolu na štěstí,
každý z nás jistě ví, jak vypadá,
má mnoho tváří a jak přijde, odchází,
chceš-li si chvíli hrát, pojď, teď je čas.

Pojďme si chvíli hrát spolu na lásku,
každý z nás jistě ví, jak vypadá,
má mnoho tváří a jak přijde, odchází,
chceš-li si chvíli hrát, pojď, teď je v nás.

Takže půjdem spolu cestou
do míst, kde jsem žil,
od nichž na rozdíl nejsem sám.
Takže půjdem spolu cestou,
kdo se narodí, kdo nás objeví,
není sám.

Pojďme si chvíli hrát spolu na válku,
každý z nás asi ví, jak vypadá,
má jednu tvář a jak přijde, odcházím!
Chcete si na ni hrát?

Raděj půjdem spolu cestou
do míst, kde jsem žil,
od nichž na rozdíl nejsem sám.
Takže půjdem spolu cestou,
kdo se narodí, kdo nás objeví,
není sám.

Hudba a text: Zdeněk Svoboda, Roman Luňák, Text: Emil Cína

Známí přátelé odchází,
a já co prohrál sedím tu teď sám.
Karet pár a stůl nezmění
můj osud srdcí králů velkých her.

Divnou hru dnes hrál soupeř můj,
řek život v sázce je a karty dál.
Životem je mým listů pár,
denně ruka má je hladí, když jsem sám.

Ref:
Spodek a sedma pak srdcový král,
napětí do hry se najednou vkrádá,
kdo neumí, nepozná, kdo umí ví,
že tahle hra řád svůj má.

S ránem se vracím domů sám,
pustý dům mě vítá dveře dokořán,
se vším smířený usínám,
snad sen mi štěstí ve hře přivolá.

Známí přátelé odchází,
a já co prohrál sedím tu teď sám.
Karet pár a stůl nezmění
můj osud srdcí králů velkých her.

Ref:

Hudba: Zdeněk Svoboda, Text: Vladimír Hermann

Nech se houpat vlnou vlastních příběhů,
jako tulák svými světy bez břehů.
Postavíme ze snů chrám pro mámu přírodu,
tam smějí jen ti, co chtějí s mámou si chvíli povídat.

Otoč klíčem od snů a zavři dveře svý,
vidíš, že i tulák v trávě dávno spí.
Dříve, než-li usnem, spolu navštívíme chrám,
tam smějí jen ti, co chtějí s mámou si chvíli povídat.