Jen chvíli mlč a příběhům nech volný spád,
a neříkej mi tisíckrát,
že hlava má je sbírka marných iluzí,
můj smích že mění denní řád.
Já …???…. se vždy příliš vážným zásadám,
a hledám stéblo, nechci lhát,
pojď zkusíme být blázny, co je nemrzí,
že žít je také písně znát.
Ne, nemysli, že důstojnost tvou ohrozí,
pár věci trochu ztřeštěných,
na konci cesty budem vážný, co já vím,
však na úvod si zkusme smích.
(…???… – kousek textu ztracený v paměti a čase 🙂 )
